Co se skrývá za křtem novorozenců?
Slovník:
Limbus – neboli předpeklí je trvalý stav nepokřtěných miminek
Baal/Moloch/Nimrod/Tammuz – Sluneční božstvo/satan
Semiramis – manželka Nimroda/babylonská královna
Zejména v minulosti hojně rozšiřovaným a děsivým varováním katolických kněží pro novopečené rodiče bylo, že se nedávno narozené dítě musí nejlépe okamžitě „pokřtít“, neboť kdyby to maličké nemělo dost štěstí a zemřelo by před křtem, bylo by nenávratně ztraceno. Jeho malá nevinná duše by putovala do církví smyšleného Limbu / předpeklí (stejný blud jako očistec vymyšlený cca ve 12 století), kde by strávilo hrůznou věčnost pykající za své nepokřtění. Každý morálně uvažující člověk musí takové jednání odsoudit jako odporné a zvrácené získávání dalších duší do své mašinerie a to pod amorálním psychickým tlakem. Nehledě na to, že takové choré tvrzení dělá z Boha Otce zrůdu, která klidně uvrhne do pekla čerstvě narozené dítě a to jen proto, že neprošlo zasvěcovacím rituálem.
I když pomineme z pohledu Bible naprosto nesmyslné (a naprosto nesprávně prováděné) křtění novorozenců, podívejme se na oficiální popis tohoto rituálu a pak si na něj posviťme.
Přejdeme rovnou ke 3. a 4. fázi „křtu“.
Oficiální popis:
První exorcismus a svěření znamení kříže
- Nyní kněz na křtěnce třikrát dýchá a dělá mu na čele a na prsou znamení sv. kříže. Dýchá na něj na znamení, že se křtěnci ve křtu uděluje Duch svatý a tím bývá zrozen k věčnému životu. Znamení sv. kříže vyobrazuje učení Ukřižovaného (křesťanskou víru). Kněz je dělá na čele, aby křtěnce napomenul víru v Ukřižovaného veřejně a statečně vyznávat. Na prsou pak na upamatování, že má svou víru taktéž projevovat skutky.
Svěcení soli a předání moudrosti - Kněz dává křtěnci do úst svěcenou (exorcisovanou) sůl, kterou předtím požehnal, popř. použije již dříve požehnanou. Sůl naznačuje moudrost a zalíbení v božských věcech, které kněz pro křtěnce od Pána vyprošuje. Jako sůl přirozeně chrání před hnilobou, tak milost Ducha svatého chrání dítě před hnilobou hříchu.
Ve starověkých pohanských obřadech se při obětech dětí bohu Baalovi (Moloch / Nimrod) používaly sůl a olej. A aniž o tom katoličtí rodiče mají ponětí, používají se tyto symboly stále k tomu, aby jejich nevinné děti byly znovu zasvěcovány babylonským „bohům“.
Faráři prohlašují, že musí dítě zaříkávat, aby je uchránili před mocí démonů. Kněz provede olejem na hlavě dítěte okultní znak Tammuze (znovuzrozený Nimrod – opět Moloch, Baal atd.)
– znamení kříže (T jako Tammuz). Pak vloží do úst dítěte sůl a pokřti je pocákáním vodou. Tím se dítě stává členem náboženství Vatikánu.
V tomto okamžiku je dítě domněle očištěno od původního hříchu a stává se dítětem Boha a dědicem nebes. Ditě je takto údajně znovuzrozeno.
Bible ale ve skutečnosti křest malých děti vůbec nezná. To není křesťanská záležitost, křtít novorozence. Odkud tedy tato tradice pochází? Pravě z původního babylonského náboženství jako rituál k očištění dětských obětí těsně před jejich obětováním.
Web: Krásaliturgie.cz
„Na prsou pak na upamatování, že má svou víru taktéž projevovat skutky.“
Po smrti Nimroda se Semiramis prohlásila za bohyni a požadovala, aby jí byly obětovány malé děti. Na prsou se jim vyřízl symbol kříže a vyňalo se jim živé srdce.
Semiramis v tomto měla veliké zalíbení. Na oplátku byl za to její mrtvý manžel, jak říkala, vždy usmířen.
Web: Krásaliturgie.cz
„Sůl naznačuje moudrost a zalíbení v božských věcech, které kněz pro křtěnce od „Pána“ vyprošuje. Jako sůl přirozeně chrání před hnilobou, tak milost Ducha svatého chrání dítě před hnilobou hříchu.“
Otázka zní, hřích je špína, od špíny se očišťuje, v tomto případě se očišťuje solí, pro koho je dítě ve skutečnosti očišťováno?
Završení rituálu není jiné, než celá jeho podstata:
Po vykonání obřadu Effeta se kněz postupně třikrát obrací na křtěnce s otázkami: „Odříkáš se zlého ducha? – I všech skutků jeho? – I vší pýchy jeho?“ – Kmotrové pokaždé k tomu v jeho jménu přisvědčí slovem
„Odříkám“.
Na to se kněz obrací znovu na křtěnce, oslovuje ho jménem a ptá se: „….chceš být pokřtěn?“ Kmotrové jeho jménem přisvědčí:
„Chci.“
Na to kněz lije třikrát v podobě kříže křestní vodu na hlavu křtěnce, přičemž praví: „…. ego te baptízo in nómine Patris †, et Fílii †, et Spíritus † Sancti.“ (…. já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.)
Jak by se ti, co toto schvalují tvářili, kdyby se za ně u výslechu někdo doznával k činům, které nespáchali?
