Každý tvor, dokonce i takový, který není obdařen rozumem, přirozeně tíhne k tomu, že si oblíbí příjemné a pohodlné věci a touží je získat. Tím spíše člověk, do něhož byla vložena moc rozumu, která v něm probouzí touhu po dobrém a příjemném. A nejen že probouzí, ale také ho vede, aby nacházel ještě větší zalíbení v tom, co je lepší, příjemnější a pohodlnější, a dychtil po tom tím horlivěji. Z toho už odedávna vyvstala mezi moudrými otázka, kde a v čem by se mohlo nacházet nejvyšší blaho, s nímž by se lidská žádostivost plně spokojila, takže kdyby ho člověk svou myslí dosáhl, mohl a musel by v něm odpočinout a už by neměl co víc si přát.
Pokud bychom se tomu chtěli věnovat blíže, zjistíme, že pečlivé zkoumání, jak by měla být ona otázka vyřešena, probíhalo a probíhá nejen mezi filozofy, ale že i mysl každého člověka hledá, kde a jak dojít co nejplnějšího potěšení. A přišlo se na to, že téměř všichni lidé přitom utíkají ven ze svého nitra, a čím by uspokojili a upokojili svou mysl, hledají ve světě a jeho věcech, jeden v majetku a zboží, druhý v rozkoších a potěšení, jiný ve slávě a vznešenosti, další zase v moudrosti a v umění, jiný ve veselé společnosti, atd., zkrátka všichni touží po vnějších věcech a v nich hledají své naplnění …
Nalezeno tam však nebývá!
Poznal to i Šalamoun, nejmoudřejší z lidí, který také hledal odpočinutí pro svou mysl a přitom prošel a prohlédl si celý svět. Vždyť nakonec pravil: „Pojal jsem nenávist k životu, zošklivilo se mi, co se pod sluncem děje. To vše je pomíjivost a honba za větrem.“ (Kazatel 2:17)
A když pak našel skutečný pokoj mysli, prohlašoval, že spočívá v tom, aby člověk nechal svět takový, jaký je, hleděl si samotného Pána Boha, jeho se bál a dodržoval jeho přikázání. Neboť (prý) „na tom u člověka všechno závisí“ (Kazatel 12:13).
Podobně zjistil David, že nejšťastnější člověk je ten, který pustil svět z očí i z mysli, pevně se drží Boha, má ho za svůj věčný podíl a přebývá s ním ve svém srdci (Žalm 73).
Buď pochváleno milosrdenství Boha, který otevřel i mé oči, abych spatřil mnohotvárnou marnost a bídný klam všude skrytý pod vnější září a slávou toho NA PRVNÍ POHLED tak nádherného světa, a naučil se pokoj a bezpečí mysli hledat jinde …
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce v jazyce 21. století
