Po nějaké době se Bůh rozhodl Abrahama vyzkoušet. Zavolal: „Abrahame!“ „Zde jsem,“ odpověděl. Bůh řekl: „Vezmi svého syna, svého jediného, svého milovaného Izáka, a jdi do země Moria. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť na hoře, kterou ti určím.“ Druhý den brzy ráno Abraham vstal, osedlal svého osla, vzal s sebou dva služebníky a svého syna Izáka. Nasekal dříví pro zápalnou oběť a vypravil se k místu, jež mu Bůh určil. Třetího dne Abraham pozvedl oči a spatřil to místo v dálce. Tehdy řekl svým služebníkům: „Zůstaňte tu s oslem. Já a chlapec půjdeme až tam, pokloníme se Bohu a vrátíme se k vám.“ Abraham vzal dříví pro zápalnou oběť a naložil je na svého syna Izáka. Sám nesl v ruce oheň a nůž. A tak šli oba spolu. „Otče,“ oslovil Izák svého otce Abrahama. „Ano, můj synu?“ odpověděl mu. „Vidím oheň a dřevo,“ řekl Izák. „Kde je ale beránek k zápalné oběti?“ „Bůh si opatří beránka k zápalné oběti, můj synu,“ odpověděl Abraham. A tak šli oba spolu. Když přišli na místo, jež mu Bůh určil, Abraham tam postavil oltář a narovnal dřevo. Pak svázal svého syna Izáka a položil ho na dřevo na oltáři. Abraham vztáhl ruku a vzal nůž, aby svého syna podřízl. Vtom na něj z nebe zavolal Hospodinův anděl: „Abrahame! Abrahame!“ „Zde jsem,“ odpověděl. „Nevztahuj ruku na chlapce!“ řekl on. „Nic mu nedělej! Už jsem poznal, že jsi bohabojný – vždyť jsi kvůli mně neušetřil svého syna, svého jediného.“ Abraham tedy vzhlédl a hle, uviděl za sebou berana uvízlého za rohy v křoví. Abraham tedy šel, vzal toho berana a obětoval ho jako zápalnou oběť místo svého syna. To místo pak Abraham nazval „Hospodin opatří,“ takže se dodnes říká: „Na Hospodinově hoře se opatří.“ Hospodinův anděl pak na Abrahama zavolal z nebe podruhé: „Přísahám při sobě samém, praví Hospodin, protože jsi učinil tuto věc a neušetřil jsi svého syna, svého jediného: Nesmírně ti požehnám a nesmírně rozmnožím tvé símě – jako hvězdy na nebi a jako písek na břehu moře. Tvé símě ovládne brány svých nepřátel a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny národy země, protože jsi uposlechl můj hlas.“ Genesis 22:1-18
Vrch MoriYah znamená Yah/YHUH (Stvořitel) vidí a YHUH poskytuje – to značí úplnou oddanost Abrahama. Dává vidět a poskytuje Svého Syna, Svoje vykoupení těm, kteří Jemu stejně obětují všechno. Tak jako Otec dává skrze Syna, tak i my dávame. Až tehdy Otec zjeví Beránka v houštině.
Ty jsi Syn živého Boha – pověděl Šimon a proto Ho Syn nazval Keph – Skála – jako součást Útesu – Sela – Otec je Sela/Útes, kterého součástí jsou právě kameny, které vyznávají toto tajemství a žijí podle Něho – kameny otesané Synem, který je tesař a vytesává kameny/lidi do své podoby/na svůj obraz opět jako Adama skrze Slovo/Ducha.
Když mělo dojít k oběti Izáka, tak Abrahama Stvořitel zastavil a ukázal mu, aby namísto Izáka obětoval beránka, který byl zaklíněný opodál v houštině. To je hodně symbolické. Beránek samozřejmě představuje Spasitele, který je zaklíněný v houštině – houštině lží, která zabraňuje přístupu k Němu = cesta k Němu je trnitá a vede skrze mnoho protivenství a svodů. My se musíme probojovat tou houštinou lží tohoto světa k Pravdě! Tento svět je totiž jeden velký hoax, lež, manipulace, podvod …
Smyslem našeho života je hledat Pravdu, probojovat se tou houštinou lží a tu Pravdu naleznout!
Ať vám milovaný Otec žehná na cestě k Pravdě!